VLAK NADĚJE

neděle 18. června 2017

Krásný večer všem!


Víkend nám pomalu končí, a já měla původně v plánu vám tento článek přinést už v pátek. Ale znáte to - člověk míní a čas mění. Poslední dobou na mě padá nějaká únava a jsem nějaká bez energie! Což vůbec nechápu, sluníčko svítí, tak by mělo dobíjet "baterky", a ne abych si připadala jak s podzimní depresí. :( Asi by to chtělo nějaký "oraz" od práce a všeho kolem.

Ale to jsem odbočila. Chtěla jsem se tu rozepsat o jedné (úžasné) knize, kterou mám již nějakou tu dobu za sebou. Knihu jsem četla jako e-knihu na své nové čtečce, kterou jsem dostala začátkem května od přítele, je to Kindle Oasis. :-* 

Ale vraťme se k původnímu tématu článku - k zhodnocení.



O knize: Tato kniha patří opět mezi ty, jenž jsou inspirované skutečnými událostmi a je rozdělaná na dvě dějové linky - minulost a současnost. V současnosti prožíváme příběh teenegerky Molly, která žije u pěstounů a je (řekněme) problematická. Dostane se díky svému průšvihu do domu jedné jednadevadesátileté dámy, u které si má odpracovat padesát hodin veřejně prospěšných prací, místo aby se dostala do pasťáku. Činnost k tomu určená je: vyklidit půdu a zbavit se krámů. A tím se dostáváme k příběhu z minulosti a vzpomínkám Vivien na vlak naděje a k tomu, co vše musela prožít na své dlouhé a trnité cestě.
Co vše Vivien prožila? Co mají s Molly společného? A jaký vztah se mezi těmito hlavními postavami, které dělí nejméně dvě generace, vytvoří?

"Ve štiplavém mrazu se plahočím jako náměsíčná, jdu po příjezdové cestě, potom zabočím doleva a vleču se po polní cestě s vyjetými kolejemi k rozpadajícímu se mostu. Musím prorážet horní vrstvu sněhu tvrdou jako krusta na koláči. Ostré okraje mi drásají kotníky. Vzhlédnu ke křišťálovým hvězdám na obloze a chlad mi ukrajuje dech. Otestuj své možnosti. Zjisti, co vydržíš. Přesně to dělám."    Citace strana: 151

Název: Vlak naděje
Autor: Christina Baker Kline
Originál: Orphan Train/2013
Překlad: Kovářová Kateřina
Nakladatelství: Plus
Rok vydání v ČR: 2015
Počet stran: 264

Anotaci najdete v šestém článku upoutávek.

Zhodnocení: Musím uznat, že daleko více se mi líbil děj vyprávěný z minulosti, než ten Mollynin. Ne, že by ten nebyl zajímavý, to rozhodně ne. Jen to občas působilo, že příběh Molly je do knihy vsazen jen proto, abychom se dostaly k tomu hlavnímu kontextu. Ale proč ne? O to zajímavější pak kniha je. Také mi přišlo, že v knize převládal obsah z doby minulosti a vzpomínek, což podle mě nebylo vůbec na škodu, neboť jsem se do příběhu začetla tak, že jsem  vyprávění o Niamh - Dorothy - Vivien hltala se zatajeným dechem. Ačkoliv to nebyla žádná detektivka (nebo thriller), přišel mi děj chvílemi napínavý tak, že jsem se od knihy nechtěla ani hnout, a těšila jsem se z dalších stránek a z toho co přinesou. Ani emočně nebyla kniha nijak jednoduchá. Byly pasáže, kdy ukápla i slza, ale naopak i takové, kdy jsem se  musela smála. 
Kniha je rozdělena kapitolami, které jsou pojmenovány podle místa a roku, kdy se odehrávají, takže se nestane, že byste se ztratily v čase, nebo v tom, zda čtete ten či onen děj. Ještě jsou dějové linky v knize rozdělené i psanou formou. Současnost je psaná v er-formě a vzpomínky na minulost v ich-formě. I to hodně pomůže orientovat se v příběhu.


"„Řekl jsi, že mě najdeš,“ vyrazím ze sebe. „Pamatuješ? To bylo poslední, co jsi mi řekl.„Chtěl jsem... snažil jsem se. Ale nevěděl jsem, kde hledat. A potom se toho tolik stalo...“ Nevěřícně zavrtí hlavou. Jsi to vážně ty, Niamh?„No ano... ale už nejsem Niamh, řeknu mu. Jsem Vivian.Taky už nejsem Germán, nebo Hans, když na to přijde. Jsem Luke.Oba nás rozesměje společná absurdní zkušenost, úleva, že někdo ví. Držíme se jeden druhého jako ti, co přežili ztroskotání lodi, ohromení, že se ani jeden z nás neutopil."       Citace strana: 219

Strávený čas s knihou mi rychle utíkal, četla se svižně a bez obtíží, děj plynul a najednou jsem byla skoro u zvratného konce. Kniha byla dojemná a nápaditá. 
Jsem ráda, že jsem se do této knihy začetla a všemi deseti ji doporučuji vám ostatním

Hodnocení: 9/10

O autorce:  Christina Baker Kline (nar. 1964)
- narodila se a chvíli vyrůstala v Cambridgi, odkud se s rodinou přestěhovala do USA. Do Cambridge se však vrátila a vystudovala literaturu na místní univerzitě. Ve studiích pokračovala na univerzitách ve Virginii a na Yale. Přestože vystřídala řadu zaměstnání (dodavatelka jídla či šéfkuchařka), v současnosti se již plně věnuje literatuře. Je autorkou pěti románů, Vlak naděje je prvním přeloženým do češtiny. Autorka v současné době žije s manželem a třemi syny v Maine.


Jak vás kniha v článku zaujala? Už jste o ní věděli? Nebo jste ji dokonce četli? Pokud ano, jak oslovila vás? Těším se na vaše ohlasy.

Přeji příjemný zbytek neděle,
Vaše ൬ermaidka


Publikováno dne: neděle 18. června/2017 v 20:50

6 komentářů:

  1. Kniha mě zaujala :-) Určitě si ji píšu na seznam. Nedávno jsem dočetla Tajemství letního odpoledne a taky to bylo na podobný styl, co se týče prolínání přítomnosti a minulosti a dokonce tam byly i dvě stejné postavy - Dorothy a Vivien :D Recenzi sepisuju, ale nějak se mi to tu začíná množit a krapet nestíhám :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je dobrá shoda náhod :) Ale v této knize jde o jednu postavu, která během děje a svého života vystřídá tři různá jména :-)
      Jsem ráda, že kniha zaujala. Mě se moc líbila. Byla nevšední a to mě na celým životním příběhu zaujalo...
      Pokud se k ní dostaneš - ráda si přečtu tvůj názor ;)

      Vymazat
  2. Knihu už mám nějakou dobu na seznamu, ale toto je první recenze, co čtu. Anotace je lákavá a sama jsem zvědavá, co se v té minulosti stalo. Určitě se po ní co nejdříve podívám.
    A mimochodem, já mám pocit, že sluníčko z nás energii vysává. Také mám podobné pocity a pak mi přijde, že den utekl jako voda, ani nevím jak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivet, doporučuju. Kdyby to nebylo inspirováno skutečnými událostmi, tak by to byla kniha se zajimavým vymyšleným příběhem a i tak by byla čtivá, ale ten příběh není vymyšlený, je neskutečný co vše jedna dívenka mohla prožít - Uff!

      Vymazat
  3. Moc pěkně napsaná recenze. O knížce, co si pamatuji, jsem snad neslyšela, ale musím říct, že se mi poměrně dost zalíbila a ráda bych si ji přečetla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě opravdu těší - vědomí, že jsem četla něco, co není tolik mediálně známé, a pak číst, že díky mému článku si chtějí další tři lidi knihu přečíst...
      Díky! :)

      Vymazat

Děkuji za váš čas strávený u článku a za komentář. :)

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS