Chlapec na dřevěné bedně

sobota 3. prosince 2016

Jak se nemožné stalo možným… na Schindlerově seznamu 


Jak jistě víte, pokud můj blog sledujete, od dočtení tohoto díla utekl nějaký ten čas, ale nakonec jsem to zvládla a přináším vám slíbené hodnocení...
Tuto autobiografii jsem přečetla během (pro mě neuvěřitelných) jedenácti dní, a popravdě by to bylo i za kratší dobu, kdybych knížku asi na tři dny neodložila. Prostě jsem musela, bylo to na mě moc velké sousto - s tímto tématem jsem se v knižní podobě setkala poprvé. Nějaké filmy o holocaustu za sebou mám, ale knížka to byla první.


O knize: Je to strhující a děsivý příběh jednoho malého polského chlapce Leiba Lejzona, ze židovské rodiny původně z Narewky, po sléze se stěhující do Krakova, díky práci, kterou zde dostal jeho tatínek Moše. Příběh vypráví sám autor ze svých vzpomínek na kruté dětství. Na začátku nás seznamuje se svojí rodinou a ukazuje, že ačkoliv byli chudí, nežilo se jim špatně, a žili vedle sebe v souladu s křesťany. 
Ale jednoho dne, jednoho roku se vše změnilo! Polsko obsadili nacisti a 6. září 1939 přišli do Krakova. Ke konci roku 1940 z jedné části Krakova, kde bydlelo pět tisíc „nežidovských“ obyvatel, nechali nacisté postavit židovské ghetto, do kterého nastěhovali patnáct tisíc Židů – všechny Židy z Krakova!

„Pár dní poté, co jsme se přestěhovali do ghetta, nacisté pevně uzavřeli brány, a tak jsme zůstali zamčení uvnitř. Ale pořád jsme si říkali, že „nic horšího snad už nepřijde…“ Jen aby tomu tak bylo!“

Leib nám vypráví o úskalích tohoto nového života, kdy sdíleli byt s jinou židovskou rodinou, o hladovění a shánění jídla, o zákazu chodit do školy, a o různých krutostech, které se odehrávali na ulicích a nejen tam. Ven z ghetta mohli pouze pracující na povolenku. Díky štěstí v neštěstí pracoval Leibův tatínek ve smaltovně. Tuto práci dostal poté, co pomohl jednomu nacistovi otevřít zamčený trezor.

Ať už byla tatínkova motivace jakákoliv, ihned tu nabídku přijal. A ukázalo se, že to znamenalo mnohem víc, než si dovedl představit. Ten nacistický obchodník, kterému otevřel trezor, byl totiž Oscar Schindler.

Dál nás hlavní hrdina provází životem v ghettu (a útrapami té doby) až do března roku 1943, kdy bylo nacisty ghetto zcela zlikvidované. Židé, kteří tam dosud pobývali, a nebyli dosud politikou „čištění“ transportováni jinam, měli odejít do Płaszówa. Před touto cestou je Leib odtržen od zbytku své rodiny.

„Musím se přiznat, že jsem byl plný radosti z toho, že se mi podařilo odpustit ghetto.  Všecko, na čem mě záleželo, bylo setkat se znovu se svojí rodinou. Ale když jsem vstoupil do hrozivého ovzduší tábora, uviděl jsem před sebou svět, který byl ještě daleko horší, než jsem si kdy uměl představit, daleko horší než ghetto. Projít jeho branami bylo jako vstoupit do posledního kruhu pekla. V tu chvíli, kdy jsem vstoupil do brány Płaszówa, jsem byl přesvědčen, že odtud nevyjdu živý“


Tento houževnatý chlapec, s velkým štěstím přežil svou cestu přes tábory, shledal se opět s částí své rodiny. Pracoval spolu se svým tatínkem a bratrem Davidem v továrně u stroje pod vedením Oscara Schindlera, kterému vděčí za svůj život. A protože to byl ještě malý chlapec, tak aby dosáhl na páky a tlačítka stroje, stál na dřevěné bedně.

To, že jsem přežil holocaust, je k neuvěření. Všechno bylo proti mně, skoro nic pro mě. Byl jsem jenom chlapec, neměl jsem žádné kontakty, nic jsem neuměl. Ale měl jsem jednu věc, která přetrumfla všechno ostatní. Oskar Schindler si myslel, že můj život má cenu. Myslel si, že stojí za to mě zachránit, i když tím, že mi dával šanci žít, vystavil svůj vlastní život nebezpečí.


I v temných časech – zejména v temných časech – vyjde najevo síla a odvaha.

Celkový dojem z knížky je dle mého pocitu dobrý, četla se mi svižně, když nepočítám svůj soukromý zádrhel a odložení knížky - ale to bylo jen mojí "slabou" povahou. Líbilo se mi jak byla knížka stylizovaná - velké odsazení. O to lépe se mi četla.Také se mi líbily fotografie na jedněch z posledních stránek a doslov, který obnášel poslední řeč dcery a syna pana Leysona. Smekám nad autorem, že se o tyto své krušné vzpomínky podělil. Rozhodně tu nelze hledat, žádný spisovatelský vele výkon, podle mě je záměr jen jeden - upoutat  jako vypravěč a přednést část našich dějin.. A i díky tomu, stojí za přečtení!  


Autor: Leon Leyson
Název: Chlapec na dřevěné bedně
Podtitulek: Jak se nemožné stalo možným… na Schindlerově seznamu
V originále: The Boy on the Wooden Box
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 239
Rok vydání: 2013

Anotace: Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. 
Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

O autorovi: Leon Leyson (nar. 1930)
Narodil se v malé polské vesničce Narewka, později se s rodiči a se sourozenci přestěhoval do Krakova. Za německé okupace žil tři roky v židovském ghettu Podgórze, po jeho likvidaci byl umístěn do pracovního tábora Płaszów. Zásluhou Oskara Schindlera se stal zaměstnancem v jeho krakovské továrně na smaltované nádobí a patřil k těm, kterým Schindler pomohl vyhnout se jisté smrti ve vyhlazovacích táborech. Po válce a tříletém pobytu v uprchlickém táboře emigroval do USA. Absolvoval Los Angeles City College, Kalifornskou státní univerzitu a Pepperdine University. Téměř čtyřicet let pak vyučoval na střední škole v Huntington Park. Zemřel v lednu 2013 na následky leukémie.


Hodnocení: 7/10


A co vy? Četli jste tuto knihu? Zaujalo vás mé hodnocení? Ráda na vaše komentáře odpovím. :-)

Krásnou sobotu přeje,
Vaše Mermaidka


Publikováno dne: sobota 3.prosince/2016 v 13:50

4 komentáře:

  1. Moc pekna recenze :-)Doma na mne ceka kniha Schindleruv seznam, ale jeste jsem se k ni nedostala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu. Na Schindlerův seznam, bych se jednou chtěla odvážit podívat na film, o knize jsem zatím neuvažovala.

      Vymazat
  2. Recenze pěkná. 🙂
    Těšila jsem se na ni a v rozhodnutí, že to opravdu není kniha pro mě, dost pomohla. :) <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se recenze líbí. Na jednu stranu škoda, že nepřesvědčila, na druhou chápu, že ne každý může mít chuť takovou to knihu číst. Hezkou dobrou noc, přeji ;)

      Vymazat

Děkuji za váš čas strávený u článku a za komentář. :)

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS