pondělí 20. března 2017

Čtecí koutek podle Mermaidky

Milí knihomolové,


jak jistě všichni víte, březen je měsícem knih. A dnes v první jarní den jsem si vzpomněla, že začátkem měsíce mě prostřednictvím e-mailu oslovila paní Andrea z internetového vyhledávače dekorací a nábytku Favi.cz, s nabídkou vytvořit si svůj vysněný čtecí koutek. 

Na těchto stránkách najdete inspiraci pro váš byt. Od pouhých dekorativních váz, svíček a fotorámečků až po krásný nábytek - samozřejmě také plno krásných knihoven. Prostě a jednoduše! Je z čeho vybírat a myslím, že každý si tu najde to - co se mu líbí. :)

I já jsem si po dlouhém hledání a klikání na Favi.cz vybrala. 
A jak by teda vypadal můj čtecí koutek? Kdybych mohla mít vlastní pokoj (nemyslím tím bývalý dětský pokojíček) - něco jako pracovnu, ale byla by to Mermaidí zašívárna, rozhodně by tam nechyběla velká knihovna. Pak něco na sezení, přiznám se, že se nemůžu rozhodnout mezi lenoškou a závěsným křeslem. I když taburet nebo sedací pytel by byl taky skvělý. :-) Dále nějaká krásná lampa nebo jiné osvětlení, obraz na zdi, aroma-lampa, pár svíček. Těch nápadů by bylo plno, ale realita je bohužel dost odlišná od snů.

Pro přiblížení těch mých snů, jsem si připravila tři koláže, které jsou mým představám nejblíže. 

První koutek.
Bohužel by nezapadal do stylu bytu, ve kterém žiju :(
Ale tahle představa by byla krásná zašívárna - alespoň pro mě!

U druhého koutku je asi zbytečné se ptát, zda-li vás napadne, 
jaká je moje nejoblíbenější barva...? :-D

Křeslo s taburetem, svíčka, aroma-lampa. A fialová. 
Zde bych se cítila opravdu skvěle. 

Mým třetím koutkem - je takový lehce "klasický" styl.
Ten by teoreticky vzato pasoval do bytu - jen kdyby bylo místo. :-)
Se závěsným křeslem - Hmmmm :)

Tak jak pak se vám mé čtecí koutky líbí? Zaujal vás některý z nich? Nebo máte nakonec úplně jiný styl a sny? .-) Budu se moc těšit na vaše názory.

Pokud hledáte inspiraci a zařizujete byt či dům neváhejte vyhledávač Favi.cz navštívit. 


Přeji krásný (jarní) večer.
Vaše ൬ermaidka 🏵

Publikováno dne: pondělí 20.března/2017 v 20:20h

neděle 12. března 2017

Ohlédnutí 02 - Únor

Přeji všem krásný podvečer.


Blíží se nám pomalu ale jistě půlka března, a tak bych neměla opomenout na měsíční shrnutí, tudíž ohlédnutí se za minulým "čtecím" měsícem.

Jak jsem bohužel čekala, můj únor, není nijak slavný v podobě přečtených knih. Přečetla jsem opět (a pouze) dvě knihy. Na obě jste si již mohli přečíst zhodnocení. 
Shrňme si, které dvě to jsou: 

1) Za prvé, jsem dočetla  knihu rozečtenou z konce ledna, a tou byla kniha - Sirotek č. 8 od Kim van Alkemade, kterou jsem četla v elektronické podobě. Tato novela se mi velice líbila. Strhující příběh, který byl čerpán a inspirován skutečnými událostmi. Více se dočtete v mém zhodnocení.

2) Tou druhou knihou byla oddechová knížka, české autorky a blogerky - Barbory Bečvářové: Copatá máma. Příběh se lehce četl, měl spád, Děj nás provází neplánovaným těhotenstvím hlavní hrdinky, pár měsíců před maturitou. Pokud se chcete pustit, do příjemné, krátké oddechovky, doporučuji. Více zde.

Během února jsem přečetla něco kolem 660 stránek.


V minulém měsíci jsem rozečetla knížku Kabinet milostných dopisů, kterou "louskám" od dočtení Sirotka, ale nějak se nemůžu pořádně začíst a prokousat se přes prvních sto stránek, který u mě bývají zlomový. :( Právě díky tomu, že jsem v této knize nijak nepokročila, jsem ji odložila a otevřela již zmíněnou Copatou mámu, kterou jsem dočetla posledním únorovým dnem. 

Přibyly mi tři kousky knih, za které jsem utratila  419,- Kč.
Těmi třemi novými do hromádky "chystám se číst" jsou: 
- Měl jsem zůstat doma/Koně se přece střílejí
- Přístav naděje
- Útěk na druhý břeh

Moje hromádka čekajících knih na přečtení se však v počtu nezměnila, jelikož jsem během února četla tři knížky (jedna z nich je ta rozečtená), a jenom tři knížky mi přibyly. Jsem stále na čísle 30!

Jsem zvědavá, zda březen moje počty změní. Moc tomu ale nevěřím, zatím mám dvě knihy rozečtené, ale žádnou přečtenou. Ale mám ještě víc než půlku měsíce před sebou. Tak mi držte palce.

A jaký byl váš únor? Přečetli jste vše ze svého plánu, nebo jste skončili na menším čísle, než jste chtěli? Budu ráda za vaše ohlasy.

Dovolte mi ještě pár slov na konec :-)
Mám jen malé upozornění pro mé pravidelné čtenáře, i pro ty, kteří sem zavítají občasně.
Za dva dny nastupuji na jeden operativní zákrok, a pak si tam ještě dva až tři dny poležím. A bohužel nedokážu říci, jak to bude vypadat první dny doma. :( Proto bych se vám ráda dopředu omluvila, že blog bude nějakou dobu bez mých reakcí a hlavně že vás ochudím o nové články. Zato na druhou stranu doufám, že bude energie a chuť na čtení, a že tím vyčistím své resty. Nevím jak dlouho stagnace blogu potrvá. Předpokládám, že týden určitě, možná i déle.. Tak se prosím nezlobte.  

Přeji hezký zbytek neděle, 
Vaše Mermaidka


Publikováno dne: neděle 12.března/2017 v 17:30

úterý 7. března 2017

Copatá máma

Zdravím čtenáře mého blogu!


Rozhodla jsem se pro takovou nečekanou mini recenzi, s kterou jsem původně nepočítala. Berte to ode mě jako kompenzaci za to, že jsem se blogu patřičně nevěnovala. Zdá se, že z toho mám špatné svědomí...



Knihou, pro tento článek je Copatá máma od Barbory Bečvářové
Možná, že jste o autorce slyšeli jako o "Nevyléčitelné optimistce", nebo o jejím blogu? .-)

Abych se přiznala, původně jsem měla v úmyslu tuto knihu jednoduše zařadit pouze do seznamu přečtených knih. Vůbec jsem neplánovala se tu o ní rozepisovat. :-) Ke všemu jsem po Copaté mámě sáhla daleko dříve, než jsem zamýšlela. Byla to spíš nouze a potřeba, se na chvíli uvolnit a přečíst si nějakou "oddechovku". Což rozhodně svůj účel splnilo. 

Kniha Copatá máma je inspirovaná životním příběhem samotné autorky, ačkoliv jména jsou pozměněna, vracíme se do doby maturitního ročníku a života tehdejší devatenáctileté Báry - v knize Lucie
"Seděli jsme na posteli. Fotka z ultrazvuku ležela mezi námi. A ticho bylo, vyjadřováno starým klišé, čím dál tíživější."                                                  str. 24
Název: Copatá máma
Autor: Barbora Bečvářová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 264

Anotace: Lucii je devatenáct, má pár měsíců před maturitou a spoustu plánů do budoucna, když naprosto neplánovaně otěhotní. Po počáteční nejistotě se rozhodne dítě si nechat, i když vyrovnat se s tím, že z ní bude máma, není vůbec snadné. Lucie se mění z potřeštěné středoškolačky v dospělou ženu a zároveň musí vyřešit vztah k Tomášovi, své dlouholeté a donedávna platonické lásce, se kterým miminko čeká. Dokáže jejich čerstvé zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se ještě přidává Luciin komplikovaný vztah k rodičům a spousta starostí o budoucnost… Čtivý a svěže působící román byl částečně inspirován autorčinou zkušeností s neplánovaným těhotenstvím v posledním ročníku střední školy.

O autorceBarbora Bečvářová
- je nevyléčitelná optimistka a maminka tří jedinečných dětí, která dělá všechno proto, aby si mohla říkat spisovatelka. Vždycky milovala poslouchání a čtení příběhů a stejně tak se zamilovala do možnosti příběhy vyprávět. Trénuje na svých dětech, čtenářích svého blogu i svém muži, který bývá nedobrovolnou obětí jejích literárních pokusů.

Moje Zhodnocení: Příběh Lucie byl poutavý a čtivý. Měl spád. Během prvních stránek se dozvídáme onu zprávu, o dvou čárkách na těhotenském testu a prožíváme spolu s Lucií (nejen) prvotní strach, zda rozhodnutí si dítě nechat, bylo správné. Mateřství (mateřská dovolená) nebo vysoká škola?  Přišlo mi hezky zpracováno to, jak autorka podala skoro vždy optimistickou Lucii opředenou o pesimistické pavučinky vždy, když přišlo zaváhání.
"Sakra, Lucko. Přeci tě nemůžu denně ujišťovat, že se tě nechystám opustit a moje nechuť k ženění s tím nemá nic společnýho. Copak mi nemůžeš trochu věřit?"                                 str.96
Ale kdo by se Lucii divil, že tápe a váhá? V devatenácti letech, když její vidina života po maturitě byla ve výletu do Itálie a výběrem vysoké školy? Ale ona se rozhodla pro "Skřítka", jak pracovně nazve svého neplánovaného potomka. Dějová linie nás provází celým Lucčiným těhotenstvím, až do porodu. A nejen pouze tímto. 
"Promiň, Skřítku. Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho pochybovala. Že jsem z tebe neměla radost a pořád se litovala. Slibuju, že se budu snažit být dobrou maminkou. Mám tě moc ráda, broučku."                                                     str.83
Na Copaté mámě, se mi také hodně líbila povedená obálka, kterou ilustrovala Lela Geislerová. Právě díky obálce mi kniha padla do oka. :-)

Za mě ráda doporučím. Bylo to velice milé a příjemné čtení, přestože kniha spadá do kategorie YA. Nemyslím si však, že by byla kniha určena jen mladistvým nebo "mladým maminkám". Určitě si najde zastání i u starších. (Domnívám se, že třeba mojí mamce, by se taková to odpočinková četba líbila). 

Hodnocení: 8/10

Znáte - četli jste výše zmíněnou knížku? Pokud ano - líbila se vám či nikoliv? Budu ráda za vaše komentáře. 

Krásný den přeje
Vaše Mermaidka


Publikováno dne: 7.března/2017 v 20:20

pátek 3. března 2017

Knižní/čtecí TAG

Ahoj Všem!

Konečně jsem tu s novým článkem. Tentokrát jsem trochu zapátrala v paměti, jelikož momentálně nemám žádné nové hodnocení ke zpracování, ani jsem ještě nezkoukla, co nového do upoutávek. Ale také mě už mrzela "stagnace" blogu, která je způsobena především mým pracovním vypětím, a večerní únavou spojenou s tím. Poslední dobou si připadám, jako "monstrum" bez energie! :( Stres rozhodně není nic, co by blogu pomáhalo. Pro tentokrát "zapátrání v paměti" pomohlo a já si nakonec vzpomněla, že sem tam někde narazím na různé TAGy. A tak jsem si dala chvíli s hledáním, a přináším tento, který mne hodně zaujal - "ulovila" jsem ho u Šárky z "Můj knižní ráj" - její zpracování tohoto "tagu" najdete zde

A níže je mé sepsání, tak se pusťte do čtení.
Doufám, že vás bude můj první TAG bavit. :-)


Knižní/čtecí TAG

1) Máš doma nějaké místo na čtení?

Málokdy čtu doma! A když už, tak pak nejčastěji v posteli :) – před spaním, nebo při nemoci. Když jsem bydlela ještě u mamky, občas jsem si četla v jejím houpacím křesle. :)

2) Záložky nebo kousek papíru, který se válí poblíž?

Rozhodně záložky! Sbírám ty, co poslední dobou bývají v knihách od nakladatelství IKAR a KNIŽNÍ KLUB. Dříve jsem používala jako záložku, takové ty malé „reklamní“ kalendáříky (od pojišťoven, ČEZu, a jiné).

 
3) Můžeš jen tak přestat číst nebo dočteš kapitolu?

Nejradši mám, když mohu dočíst kapitolu, ale nedělá mi problém zavřít knihu i bez toho. Nejvíc času u čtení strávím na cestách (převážně v pražské MHD), a v takové situaci nejde čekat, až dočtu kapitolu, to bych se taky nemusela dostat do práce včas. :-D

4) Jíš nebo piješ během čtení?

Pití mi nevadí. Když je volná chvilka, ráda si sednu s knížkou u kávy. Ale jídlo se čtením (a knihou) nespojuji. To by to taky mohla knížka a hlavně dané stránky šeredně odskákat. 



5) Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?
Televizi nikoliv. Nesoustředím se a mám nutkání sledovat obraz, než děj v knížce. Hudbu střídmě ano, ale spíš ze sluchátek do uší než volně z rádia. Ale nesmí to být hudba ve stylu: „tuc – tuc – tuc – tuc“!


6) Čteš vždy jen jednu knihu nebo jich máš rozečteno několik?
Dříve jsem četla převážně jen jednu knihu, a nedovedla jsem si představit, že bych jich měla rozečtených víc. Od doby, co vlastním „čtečku“ – čtu dvě až tři knížky. Momentálně mám rozečtené dvě knihy ve fyzické podobě. 


7) Preferuješ pouze čtení doma nebo čtení kdekoliv?
Jak jsem již uvedla v prvním, a i třetím bodě. Převážně čtu na cestách, dále pak na dovolených, nebo v létě na zahrádce či u vody. Takže mě daleko více vyhovuje spíše kdekoliv než doma. Doma mám pocit, že je plno elementů, které mě ruší. 


8) Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?
V mysli – to by se pak blbě četlo při tom cestování (lidé by asi divně koukali :-D). Občas se ale přistihnu, že sice nečtu úplně nahlas, ale ani ne v mysli. Tak nějak si to potichu „předžvýkávám“ – takový ten styl, když o někom řeknete: „že si něco brblá pod vousy“. Vždycky si u toho myslím, že si čtu v duchu, ale ono ne...

9) Čteš některé kapitoly dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly?Snažím se to Nedělat! Měla jsem zlozvyk - tendenci, že když mě knížka úplně nebrala od první chvíle, tak jsem si přečetla posledních pár úryvků.

10) Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový?
Snažím se knihu zachovat co nejméně poškozenou nebo viditelně „čtenou“ a to se týká i hřbetů. U brožovaných knih, to samozřejmě nejde tak dobře, jako u pevné vazby.


11) Píšeš do knih?

Ne! Sice po té, co jsem si založila blog, jsem si říkala, že si budu nosit malou „IKEA“ obyčejnou tužku na poznámky, ale pak jsem si zakoupila taková ta malá super lepítka, která velice často zapomínám doma, místo abych je měla v kabelce spolu s knihou. Jediné, co občas dělám, je že si zaškrtnu větu, či odstavec, který mě něčím zaujal. 

A jsme u konce!
Pokud se vám tag zalíbil, a ještě jste na něj nenarazili, určitě si ho zkuste také. :-) 
Budu se těšit na vaše komentáře a poznatky.

Krásný páteční den - Všem Těm, kteří na blog nezanevřeli :-)))

Vaše Mermaidka 

Publikováno dne: pátek 3.března/2017 v 13:30h

neděle 19. února 2017

Rozbalovačka No.3

Krásnou neděli všem mým čtenářům,

konečně po týdnu nový článek!
Měla jsem pracovní týden nějak moc hektický a po večerech jsem byla tak akorát zralá do postele - vždy mě únava (a asi trochu i lenost) přemohly. 
Ani s mým únorovým čtením to není nijak valné. :( Asi jsem měla špatnou ruku na volbu knihy, ne a ne se začíst a přehoupnout přes stovku, (která u mě bývá taková hraniční),  pak už to většinou - pokud je dobrý příběh - jde snáze. Takže to u mě na zlom v únoru nevypadá, spíš to bude horší leden. :( Leda že by se během těch posledních (necelých) deseti dnů hodně zadařilo. 

K pointě tohoto článku:
V týdnu jsem si vyzvedla na poště balíček, který obsahoval pár nových knih. Jak jsem již předesílala v recenzi na Sirotka, koupila jsem si i onu knihu - do své knihovničky. Pořídila jsem i jeden knižní narozeninový dárek v podobě knihy: Knihovna duší.
A zbývající dvě knížky jsou do mého seznamu knih, které se chystám číst!

Pojďme se tedy podívat, co mi přišlo! :-)

Objednaný balíček dorazil z Megaknih.cz

 Knížky byly úhledně srovnané a původně zabalené v bublinkové fólii

Již zrecenzovaná kniha, kterou jsem četla v elektronickém vydání.
Ale nesmí chybět v mé knihovně :-)
Zde již knihy, které jsem si objednala ke čtení!


Přístav naděje - Nina George

Anotace: Poprvé v životě se rozhodla sama. Poprvé v životě to byla ona, kdo určil, co se má stát. Poprvé v životě se osvobodila ze závislosti na člověku, s nímž řadu let žila. Když Marianne pohltily kalné vody Seiny, cítila se vlastně šťastná, poprvé v životě opravdu šťastná. To, že ji proti její vůli jakýsi neznámý muž zachránil, její odhodlání ještě umocnilo. Když ji nechce Paříž, pojede k moři. A malovaná dlaždička, která se jí úplnou náhodou dostala do rukou, ji nasměrovala do Bretaně, až do přístavu Kerdruc. Ovšem chyba lávky!, tam ji považují za dlouho a toužebně očekávanou kuchařku. A vařit, to Marianne skutečně umí výtečně. A tak své odhodlání skoncovat se životem odloží o den, pak ještě o jeden...

Tuto knihu jsem si zvolila, proto že jsem od Niny četla její předešlou knihu Levandulový pokoj a hodně se mi líbila, za druhé mě na ni již v loňském roce nalákala Šárka (z blogu Můj knižní ráj) - její recenzi na knihu najdete zde. Takže se na knihu opravdu hodně těším. 

Druhou knihu jsem si zvolila díky tomu, že jsem ji již dlouho měla v "chci si koupit" na DTBK. A byla za hodně malý peníz, tak jsem si ji přihodila do košíku. :-) Tak jsem zvědavá, zda-li mne zaujme.

Útěk na druhý břeh - Jana Abrahámová


Anotace: Dostat se na samé dno, neznamená zůstat tam navždy. Jsou místa, kterým je lepší se vyhnout i za bílého dne. Přesto na druhém břehu řeky, kde nekontrolovatelně bují vegetace a pohybují se podivné lidské existence, najde útočiště mladá dívka Krista. Od skoku do chladné vody ji zachrání žena, která vypadá jako smrtka, ale v osudnou chvíli se stává strážným andělem. Přiměje zoufalou dívku žít dál? Pozná Krista osudovou lásku?

Takže jsem opět o další kousky doma bohatší, teď jenom vědět, kdy je zhltnu :)

Znáte tyto knihy? Nebo jsem vás na ně teprve nalákala? A taky stále pořizujete nové kousky, i přesto, že jste chtěli mít "stop stav" v přírůstkách? :-)


Krásné odpoledne přeje,
Vaše Mermaidka


Publikováno dne: neděle 19.ledna/2017 v 15:20

neděle 12. února 2017

Upoutávka No.5

Ahoj všem knihomolům,

včera jsem vás navnadila na Googlu+ na nový článek.
Tak tady je!

Můj tip No.5

Mám tu jednu krátkou upoutávku na knihu, o které jsem se nedávno dozvěděla při jednom posezení v čajovně s kamarádkou - bývalou spolužačkou. A jelikož se jedná o (mini) upoutávku pouze na jednu knihu, bude tento článek nevšední v tom, že si onu knihu rovnou ukážeme i v rozbalovačce. :-) 
Kniha mě totiž zaujala natolik, že jsem si ji rovnou pořídila na bazaru Databáze knih (DTBK) a v pátek mi dorazila.

Jedná se o knihu Koně se přeci střílejí, kterou napsal v roce 1935 Horace McCoy. Tato kniha má i filmovou adaptaci: Koně se také střílejí.  U nás byla kniha poprvé vydaná roku 1976. A před dvanácti lety v Nakladatelství Lidové noviny (2005).

Toto dílo z doby hospodářské krize mě zaujalo především tím, jak mi kamarádka líčila o tom, co jí na knize uchvátilo a čem je. Přišlo mi, že jde o velice zajímavou knihu s ještě zajímavějším příběhem. Další pro k přečtení bylo to, že se mi hodí do Čtenářské výzvy probíhající na DTBK - hned do prvního tématu (Kniha starší než je čtenář).

Anotace: Příběh mladé dvojice, která hledá východisko z neutěšených sociálních poměrů Ameriky třicátých let minulého století v jednom z tanečních maratónů - jež byly typickým jevem Ameriky té doby - od něhož si slibují úspěch nebo alespoň minimální existenci.
Vyprávění nás zavádí na taneční maratón — na zvláštní velkoměstskou zábavu, mezi válkami oblíbenou diváky, organizátory i účastníky. Těm prvním přinášela frenetickou zábavu, když na parketu vyčerpáním umdléval jeden pár za druhým, těm druhým finanční zisk a pro ty třetí znamenala vidina vítězství v soutěži východisko z neutěšených sociálních poměrů hospodářským propadem zmítané Ameriky. A právě takoví jsou hlavní hrdinové prózy, Gloria a Robert — s nasazením všech sil se upínají k tomu, aby v maratónu obstáli, neboť jedině klamný cirkusový úspěch jim může přinést dosažení životních snů. Avšak čím větší je jejich naděje, tím drtivější je tragické vyústění, kterým příběh končí.

Kniha která mi přišla je společné vydání dvou románů tohoto amerického prozaika, které nemilosrdně a bez příkras vypovídají o tragédii generace Ameriky třicátých let, o ztrátě iluzí, o lidské důstojnosti a ponížení. 
Je jím Měl jsem zůstat doma / Koně se přece střílejí u nás vydané roku 1983 nakladatelstvím Melantrich.

Zde slíbená mini rozbalovačka:
Kniha přišla zabalená v papírovém archu.

Vevnitř byla obalená folií

Jsem zvědavá, kdy se do knihy pustím. Popravdě jsem čekala, že mi dorazí kniha vydaná v Odeonu, ta jenž její fotka je uvedená u mini upoutávky. Ale na druhou stranu je tato kniha o román bohatší. Tak jako tak na knihu přijde letos řada.

Znali jste tuto knihu, ještě před tímto mým článkem? A četli ji? Pokud ano, jak na Vás působila?
A ti jenž ji neznají - zaujala Vás? Za Vaše komentáře´předem děkuji.

Zdraví,
Vaše Mermaidka


Publikováno dne: neděle 12.ledna/2017 v 16:30h

úterý 7. února 2017

Sirotek č.8

Aneb - Nezapomenutelné čtení, hned začátkem roku - O etickém dilematu.


Posuďte sami, moji milí čtenáři!

Jak jsem již prozradila v upoutávce na tuto knihu, opět jsem ji četla v elektronické podobě, neboť akční cena 95,-Kč se prostě nedala odmítnout, což mi jistě dáte za pravdu. Jenže nebyla bych asi správný knihomol, kdybych neupřednostňovala "lásku" ke knihám, a tak se stalo, že jsem si během čtení uvědomila, že tento kousek, nesmí chybět v mé knihovně! Tudíž můžete nejen tento úlovek očekávat v brzké rozbalovačce :-) 

Článek je o listopadové novince od Kim van Alkemade, na které mě oslovila jak obálka, tak i anotace. V pondělí během večera jsem ji dočetla a chystám se vám ji představit a lehce odhalit.


O knize: Píše se rok 1919 a Rachel spolu se svým starším bratrem Samem se po tragické řekněme nehodě dostanou do sirotčince. Ale díky rozdílnému věku je Sam poslán do domu pro osiřelé Židy, kdežto Rachel je umístěna do židovského sirotčince pro nejmenší děti. Kam posléze nastupuje doktorka Solomonová (naše druhá hlavní protagonistka příběhu) na rentgenové pracoviště.
Ale její cíle a ambice jsou daleko větší.
Rachel celé dětství a dospívání věří tomu, že v sirotčinci prodělala nějakou nemoc, ze které ji prostřednictvím ozařování vyléčili, a že díky tomu trpí alopecií (nadměrné vypadávání nebo úplná ztráta vlasů). Až (roku 1954) jako dospělá a vystudovaná sestra, po té, co se po letech opět setkává s doktorkou Solomonovou coby svojí pacientkou v židovském domě pro seniory, se přesvědčí, jak hluboce se mýlila. Záhy zjišťuje co vše ji ona léčba způsobila..

Zhodnocení: Sirotek č.8 je velice silný a čtivý příběh. O to silnější, když si vezmete, že je inspirován skutečnými událostmiVyprávění se prolíná mezi současností a Rachelinými vzpomínkami na minulost. Prolínání děje je vždy odděleno kapitolou - o to snadněji se dalo orientovat. Nejen že se v knize prolínají dva časové úseky, ale ještě jsou rozděleny o psanou formu – Rachelina přítomnost je psaná "ich formou" a vzpomínky "er formou".

Musím přiznat, že tyto skoky mi nikdy nedělaly při čtení dobře, a rušily mě od děje. Což se v tomto případě vůbec nedělo, a mě se příběh Rachel četl až s neuvěřitelnou lehkostí. Zajímavé mi přišlo, že pasáže/kapitoly z minulosti jsou daleko obsáhlejší a rozsáhlejší (delší), než kapitoly ze současnosti. Emočně však vydaly za své obě části, to nepochybně!
Mě osobně maličko zklamal konec, kdy byl tak trochu otevřený, a já čekala ještě jedno či dvě vyjasnění, kterých se nedočkáme. Ale nikterak negativně to můj celkový pohled na knihu nenarušilo. Jelikož kniha je prostě svá
Někdo může mít pocit, že těch životních peripetií příběh obsahuje až moc – zvlášť pro jednu hlavní postavu. Mně díky tomu naopak přišla kniha o to působivější

Posledních pár stránek je věnováno "Poděkování" a "Doslovu", a přiznávám, že tohle je jedna z mála knih, u kterých jsem došla opravdu až na konec doslovu a nepřeskakovala jsem odstavce, či stránky. Až tak byl i doslov zajímavý a hodně objasnil zrození a samotné vytváření tohoto díla.


Název: Sirotek č.8
Originál: Orphan Number 8
Autor: Kim van Alkemade
Rok vydání v ČR: 2016
Nakladatel: Baronet
Po
č
et stran: 394

Anotace: V románu Sirotek č. 8 inspirovaném skutečnými událostmi vypráví Kim van Alkemade fascinující příběh Rachel Rabinowitzové, která je umístěna do židovského sirotčince pro nejmenší děti, v němž doktorka Mildred Solomonová prováděla experimenty na jeho chovancích. Tato lékařka na Rachel, coby malé holčičce, prováděla pokusy s ozařováním rentgenovými paprsky, jež na ní zanechaly následky. O mnoho let později, kdy Rachel věří, že dokázala bolestné vzpomínky na dětství nechat dávno za sebou, je s temnou minulostí najednou znovu konfrontována. Když se jako ošetřovatelka v židovoském domě pro seniory setkává s nyní již zestárlou doktorkou Solomonovou. Rachel si uvědomuje, jakou moc má nad nyní nemohoucí lékařkou, a ovládne ji touha donutit lékařku, aby uznala špatnost toho, co kdysi spáchala, a aby za to zaplatila a podrobuje ji vlastnímu nebezpečnému experimentu. A dříve, než skončí jedna noční služba, bude Rachel postavena před volbu mezi odpuštěním a pomstou...

„Byla lékařka pokud se podívá na množství morfia, které jsem nashromáždila, pochopí, jak smrtící má potenciál.

Jak tato volba dopadne, a kterou cestu nakonec Rachel zvolí se dočtete v knize: Sirotek č.8, kterou vám všemi deseti doporučuji.

O autorceKim van Alkemade 
- je profesorkou Katedry anglistiky na Shippensburg University of Pennsylvania, kde vyučuje psaní. Narodila se v New Yorku. Je autorkou historického románu Orphan #8 (Svědek č.8). K napsání této novely autorku inspirovala vlastní rodinná historie. Vše začalo jejím zájmem o Židovský sirotčinec, ve kterém vyrůstal její dědeček Victor Berger. 







Hodnocení: 10/10

Na knize mne upoutalo vše co mohlo. Krásně zpracovaná obálka, čtivost a rozmanitý děj. Příjemné přecházení časového období rozdělením kapitol. Příběh Rachel byl velice působivý, zajímavý a přiměje k zamyšlení. Všem, kdo knihu nečetl, ji moc ráda doporučím, protože rozhodně stojí za to!

A jak vnímáte Sirotka č.8 vy? Už jste ho četli? Pokud ano, jak se vám líbil? Nebo vás zaujal můj článek a chystáte se teprve do knihy ponořit?

Za všechny vaše komentáře budu ráda. 

Mějte se krásně a hezký zbytek večera  
Vaše Mermaidka 


Publikováno dne: úterý 7.února/2017 v 20:07

Kontaktní formulář

Název

E-mail *

Vzkaz *

Používá technologii služby Blogger.